Už jen hodina do konce ...

0
COMMENTS
...wow...
Měl to být vykecávací blog a nějak nevim nevim. Je toho teď na mě nějak moc, nebo možná ne...vlastně ani sama nevím. Nemám chuť číst, usínat se sluchátkama - prostě nějak nemám sílu utíkat do svého druhého života a to mě "moji přátelé potřebují, ne že ne".
 
Jsem poslední dobou hodně unavená, špatně se mi spí /ano, uznávám, že za to dnes mohla ta moje vochechule chlupatá/, ale celkově mám špatný spánek. Sakra, tohle už tu přeci jednou bylo. Tenkrát ...
 
... to se psal rok 2011 a já byla /ne/šťastně zamilovaná, než jsem zjistila, že jsem za úplnou krávu a pak začalo rozchodové řízení ... hmm ... k tomu jsem byla v práci častěji než doma ... hmm ... krásné to období ... taky mi k tomu všemu odešla černobílá vochechule lovit obláčky ... jo a ... má tehdy nejlepší přítelkyně mě přestala potřebovat ...
 
Ano pane doktore, jsem z toho již venku, opravdu, nemusíte se bát. Jen mám pořád pocit nevyřešení, ono to totiž nemá řešení. Mám jiného skvělého přítele, jinou vochechuli a časem prověřené přítelkyně, takže vlastně není ani co řešit. Jediné řešení, které se mi nabízí, je: rozmlátit těm dvěma hlavu o pouliční lampu, ale to se prý v našem státě nesmí, takže asi tak.
 
Ptáte se proč, jsem si na vzpomněla? Protože jsem potřebovala vrátit dvě věci /ne ještě je nemám/, prý má jen jednu, prý se najde ta druhá, hlavně ať nejezdím - za ním - psala má tehdy BF. Zvláštní. Tak mi v hlavě přistává otázka:
"To spolu jako šuk*j?!"
 
...takže asi tak...