Vítejte moji Drazí,
lehčí deprese několikátý den po sobě.
Přemýšlela jsem, jak nazvu další článek, který stejně nikdo nečte. A napadlo mě Tragic Kingdom. Nejen že je to song od No Doubt ... a album ze kterého pochází Don't Speak, ale je to i příznačné pokračování. Minule jsem psala o svém Divném Světě. Abych pravdu řekla, nechce se mi o něm moc rozepisovat, proč taky. Ale ráda bych Vás nasměrovala "mým směrem". Takže:
Můj Divný Svět, je tam někde za tou duhou. Hned vedle je Říše Divů, kde si můžete dát čaj s Kloboučníkem, zahulit s Houseňákem a občas pokecat s Alicí /líbí se mi to víc než Alenka/ u algebry /pokud to nechápete, strejda Google poradí/. O kousek dál, vedle Říše Divů leží Země Nezemě, kde už jsem nějaký ten pátek nebyla, protože už jsem vyrostla. Pohádková říše je z druhé strany mého světa. Můj třetí soused je Zeměplocha /zeptej se Google/. A můj 4. a poslední soused je Literárně - Hudební Unie. Jen tak obrazně řečeno. Myslím, že Unie je poměrně navštěvovaná, nikoho od nich neznám, ale nevěřím, že vypnout a ponořit se někam úplně jinam prostřednictvím knihy a hudby, dělám jen já.
Ne, nejsem blázen, jen jsem trochu hráblá.
Pokračujeme:
Divný svět, je tak jako většina těhle světů umístěn v oblacích /to vysvětluje tu duhu/. Je tam jedno jediné království: Tragické Království, abych byla přesná. Tragické proto, protože realita je sice o poznání horší, ale bohužel reálná a pravdou je, že uvědomění některých věcí, jako jistojistě nereálných, je docela tragické.
Zní to docela divoce, tenhle popis, ale věřte, že můj Zámek v oblacích, je naprosto normální místo.
