...aneb všichni jsme bídníci...
Dlouho jsem přemýšlela, jak nazvu tento článek. V první řadě se toho ve mě dosti mísí a v druhé řadě je mi jasné, že sem nikdo nechodí, takže vlastně ani nevím o co mi jde...
Faktem je, že mi poslední dobou není úplně nejlépe, jsem asi přecitlivělá, ale mám chuť zmizet. Jednoduše řečeno zmizet.
V práci vše v rámci možností v pohodě. Mohlo by být líp, ale jsem za tuhle práci fakt ráda, co si budeme povídat. Ve vztahu vše super, mám asi toho nejlepšího chlapa na světě - bez prdele.
Akorát mám pocit, že se mi nedaří nic navíc. Makam na sobě a asi budu muset změnit jídelníček, ale mám v sobě takový pocit, že mi to bude stejně k hovnu, protože nikdy nebudu vypadat tak, jak bych si přála. A to mě přivádí na "senzační" proAna blogy, kde se frajerky hecují k tomu "nežrat a makat". Na kost vyhublé holky se podporují v tom, že jim dostatečně netrčí kosti, sakra co to je za ubohost? Největší průser je, že jsem k nim sama měla dobře nakročeno - nežrat, ale pít. Hesla typu "nemáš hlad, máš žízeň" byla pár období v mém životě, naštěstí jsem to nikdy nedotáhla do konce. Ono totiž nežrat je pohodlnější než tvrdě makat a dodržovat nějaký kvalitní jídelníček, ale bohužel a bohudík se tělo brání a pak se člověk začne přežírat, diví se že nehubne, že je mu zima a že má psychiku v prdeli. Průser je v tom, že to ty holky ví, ví moc dobře, že si ubližujou a že jsou slabé a že je to vše špatně, ale mají pocit, že když to nedokážou, tak selžou, ve svých očí, proto ty blogy, protože tam je těch co "bojují" dost. Od nich se může učit, jim může radit. S nimi se můžou zničit. "Radši mrtvá než tlustá" - No, nebudu pokrytec, makam jak můžu a kdybych mohla víc, makam víc, tak nesouhlasím s tímto heslem, ale rozhodně si nemyslím, že být tlustá má jisté výhody. Ne, nemá. Být štíhlá je má, ale trčící kosti, nejsou štíhlost, je to mrtvolnost.
Napadlo Vás někdy, že se stane něco, kvůli čemu přijdete o nejlepšího přítele? Mě to párkrát napadlo, však se mi to párkrát stalo. Možná je chyba ve mě a je na čase si to přiznat, ale faktem je, že některá přátelství "vyšumí", někteří lidé zradí a někteří Vás naserou tak, že se od nich sami vzdalujete. Přátelé přicházejí a přátelé odchazejí, normální koloběh života, tak jako potravinový řetězec...ehm...buďme realisti, nic není zadarmo a udržovat normální vztahy /je jedno kde/ není prdel. Prdel nastává v okamžiku, kdy se zachováte dle svého nejlepšího uvážení, porovnáváte možnosti a než stačíte něco udělat, tak se to ten druhý dozví a udělá z toho aféru. Vy nic nechápete, protože ve Vašich očích šlo absolutně o hovno. V očí okolí taky. Jen Váš přítel se hroutí. A Vy nechápete co a jediné co si říkáte je: "co to kurva je". Pak se bráníte - fáze 1. lítost, fáze 2. obrana, fáze 3. totální nasranost, fáze 4. něco jako usmíření. Super! Jenže nejste úplný debil a je Vám naprosto jasné, že to není v pohodě a že se na Vás "ten někdo" stále kouká přes prsty. V tu chvíli je prdel u konce a vy naprosto zoufalí - rezignujete.
Pak se nemá člověk cítit bídně.
PS: Dočetla jsem Bídníky, krásná literatura, vřele doporučuji.
Viděla jsem i film, nestojí za to.
Stáhněte soundtrack a čtěte a čtěte a čtěte až do úplného vyčerpání.
Neexistuje film, který by se vyrovnal této knize.
Smiřte se s tím.
Život bude o trochu jednodušší, když přestanete hledat nemožné.
