Co k tomu asi tak dodat.
Už je to nějaký ten pátek nazpět, co mi poprvé ublížily "mé přítelkyně". Základka, co víc říct, ale každopádně se mě to docela dotklo. V ten večer, jsem se vypravila do ... začala jsem jednoduše řečeno snít víc, než je zdrávo.
Alenka má svou Říši Divů, Petr Pan bojuje s Hookem v Zemi Nezemi, Malá Dorotoka se přáteli s Čarodějem ze země OZ ... A já ... já mám svůj Divný svět. Místo, které mi poskytuje pocit bezpečí, místo, kde jsem vždy vítaná, ale hlavně - plní se mi tam neuskutečnitelné sny. Ty sny, na které člověk nemá "koule", nesplnitelné, nereálné a nebo jednoduše nemožné. "Nic není nemožné", jak by řekl Jacquimo. Jacquimo není nikdo jiný, než obyčejná vlaštovka z Thumbeliny / O Malence/. Ony ty pohádky jsou všechny takové optimistické, většina z nich má i nějaké to morální krédo, co si budeme povídat. Shrneme-li to, vždy je tam pravá láska, polibek z pravé lásky, citelné dobro a zlo, rozkošná zvířátka a naděje. Ve skutečnosti to ovlivnilo náš život trochu víc, než bylo potřeba. Než najdeme pravou lásku, tak to kurva dlouho trvá a ani není jistý, že to je skutečně pravá láska. Polibek z pravé lásky je poměrně větší kec než "sex až po svatbě". Citelné dobro a zlo, o kom si skutečně troufnete říct, že je dobrý a o kom, že je zlý a víte to na 100%? Rozkošná zvířatka a naděje, to je asi tak jediné, co je totožné s realitou.
Každý máme tu svou Zem Vysněnou /nebo aspoň, každý by měl mít/, kde se věci odvíjejí trochu jiným směrem. V tom světě si můžete dělat cokoliv, ale hlavně se nebojíte říct člověku, co vám ublížil, co cítíte a co si o něm myslíte. Spousta lidí v životě Vám ublíží, protože život je přeci jen boj a není to prdel, průser nastává v okamžiku, kdy útok přijde ze zadu...přátelé totiž nikdy neútočí na férovku, jak se tak říká: "face to face". A přesně o to je to horší. Od jisté doby věřím v lidi míň, přestože v každém hledám to dobré, od jisté doby věřím lidem míň, přestože si myslím, že se ke mě ostatní budou chovat tak jako já k nim. Od jisté doby vím, že i přítel umí ranit, že i poté co se z něj stal známý a později jen někdo ... no ... "Somebody that I used to know" může opět ranit a najednou je z něj člověk, kterého celým svým srdcem nesnášíte. A nejhorší na tom je to, že mu to nemůžete vmést do toho jeho proradného ksichtu a zařvat na něj: "Absolutně nevíš kdo já jsem, změnila jsem se. Nejsem ta stejná chudinka, co si znal/a. Jsem dál, mnohem dál než vy dva. Už nikdy nikomu nedovolím, aby mi ublížil tak jako vy. A aby bylo jasno, pro vás neexistuju a nikdy jsem neexistovala a co hůř nikdy existovat nebudu ... hůř pro Vás, samozřejmě. Já jsem bez vás šťastná a spokojená.
Tohle drtí mou malou duši, nemůžu jim říct, to co doopravdy chci a ani nebude příležitost, protože bych jim musela omlátit hlavu o pouliční lampu...no...tu hlavu bych omlátila jen Ji. V Jeho případě se jedná jen o lítost. Hrál si kdysi na chudáčka, hraje si na něj dál a jelikož to vypadá jako součást jeho osobnosti, tak si na něj bude hrát do konce života. Tak proč ho pořádně nepolitovat.
Jsem teď šťastná s mým Princem, s mým Hrdinou, s Chlapem na slovo vzatým. Jsem i spokojená v rámci možností, co mé existence se týče. Nesnáším své tělo, ale to se snad jednou vstřebá a konečně se uvidím tak, jak mě vidí můj Princ, má Drahá, má Přítelkyně, má Nádherná a Ostatní. Jediné s čím se zatím nedokážu smířit je to, že jsem byla taková p..., že jsem nechala, aby se mnou vyjebávali tak dlouho. Tohle můžu změnit, ale budu se muset vrátit zpět...o pár životů a zjistit, jestli mi ublížili už dřív...jestli jsem konečně na správné cestě za Štěstím.
"Tam někde za tou duhou, je můj Divný svět, s nádhernou, věčně rozkvetlou třešní. Tam někde pod tou třešní je místo, kde si mohu číst se sluchátkami v uších s mou Ochechulkou u nohou."
0 komentářů:
Okomentovat